Možná s pocitem jatečního skotu při transportu do masokombinátu jsem vstupoval do klubu Abaton na koncert „SICKOVEK“ a spol.. S vnitřním přesvědčením, že co mě nezabije, mne posílí, jsem u vchodu pípnul cosi o akreditaci a dále jsem to nechal osudu. Vědomí, že tenhle koncert mne jistě „semele na kaši “ bylo poměrně silné a přesto všechno vstupuji do sálu s blažeností masochisty čekajího na bolest. Tři HC kapely za večer, to odsud vypadnu jak nabušená krkovička v trojobalu.
OBAL PRVNÍ: Nechci být hned z úvodu za kritika a přehnaného znalce, ale první smečka mne trošku ne zcela přesvědčila. Mám-li nyní říct přesný názor, jsem docela rozpačitý, jak přesně jej definovat. FLOWERS FOR WHORES jsou možná dobří, ta muzika je dobrá, ale oproti dalším dvěma grupám to byl 18x vylouhovanej sáček čaje. Nejde o tvrdost muziky, ta byla poměrně zdařilá, ale spíš o celek. Kluci makaj, šlape to, ale je tu jedno velké ALE. Z mého subjektivního pohledu si myslím, že podstatou HC není být permanentně nas..nej kdykoliv na cokoliv. Ani nevím nakolik ostatní v sále nadchlo pseudopolitické žvástání o charakternosti etnik a ras. (Prosím neplést s projevy rasismu.) Ale podle mého názoru se zafuněná a nesrozumitelná sprška slov stala jen jakousi plytkou, podivně vyznějící agitkou. A když už jsem u hodnocení vokálního projevu (napsat zpěvu mne skutečně nenapadlo), neodpustím si poslední poznámku. Jsem přesvědčen, že i ta největší hlasová „fašírka“ se dá naservírovat s umem. Ale nesrozumitelně jí nablejt (dámy prominou) mi nepřijde ten nej nej nej kumšt. Kluci, sorry, je to dobrý, ale chce to ještě máknout.
OBAL DRUHÝ: Názor na první dějství vyvolala totiž rozlišnost, s jakou nastoupili DEAFNESS BY NOISE. Přišlo mi to jako když filharmonie vystřídala žáky z LŠU. A ten rozdíl byl (bohužel) hodně patrný. Úplně jiný drive, šmrnc, totálně jiná energie. Netuším, zda tomu pomohl drobný rozdíl kvality zvuku, ten byl po celou dobu dost slušný, ale je to jiné. Skutečně jiné. Nebudu popisovat set-listy jednotlivých kapel, ztratil bych se v tom a nejsem ani takový hltal HC, abych jednotlivé skladby znal. Beru to jen z mého pohledu a poslechu. Je to chutné a velmi dobře stravitelné. Zpěvák baví lidi hecováním o pivu, které i rozdává. Sám pak lítá po podiu jak King-Kong přešlehlej viagrou a má to neskutečné grády. Kapela hraje jak kdyby o nic nešlo a přesto valí HC hustý jak sémě námořníka. Neskutečná pohoda. A že lidem to jejich HC chutná, značí, že se rozjíždí a roztáčí HC-pogo „snake-pit“. Je to vynikající set, líbí se to (snad) všem.
OBAL TŘETÍ: Chvilinka oddechu pro fans při přestavbě aparátu a už se začíná dychtivě čekat na hlavní hvězdu večera. SICK OF IT ALL. Mám nyní dojem, že už víc asi říct, natož psát netřeba. Kdo by z HC fans neznal ikonu žánru z New- Yorku? Dav pod podiem skutečně totálně zhoustnul a sál se vaří jen kapela začne hrát. Opět se oprostím od výčtu set-listu, snad mi to čtenáři odpustí, příznivci statistiky především. Ale jsem tak pohlcenej tím, co se děje, že bych stejně neměl šanci si to zapamatovat. Představovat jednotlivé členy kapely co se na podiích pohybuje už 25 let je také trošku nošení dříví do lesa, ale budiž. Lou KOLLER – zpěv, Pete KOLLER – kytara, Craig SETARI – basa, Armand MAJIDI – bicí. Když mluvíme o zpěvu, tak i když je to v podání SICK OF IT ALL dost zásadní nářez, tak musím konstatovat, že drží i melodickou linku. Jen tak mezi řečí, při představě, že by takový hlas měla moje budoucí tchýně nebo manželka, tak si to „hodím“ ještě před svatební nocí. A obdivuju Loua, že ten zápřah na hlasivky na koncertě vůbec vydrží. Ona celá ta muzika má sílu buldozeru překrmeného kerosinem. Peteho výdrž a fyzička je též neskutečná. Nebudeme si nic nalhávat, ale kluci už mají nějaký ten roček za sebou, ale co předvádí na podiu s kytarou za cviky a triky, je až zarážející. Takže skladba střídá skadbu a v pogo kolečku se také nezahálí. Nezbytní skokani dotváří atmošku koncertu a má to opravdu výtečné grády. Ani člověk nesleduje čas, ale lebedí si na patřičné vlně výtečného výplachu sluchovodů. Opravdu ani nevím, kolik těch skladeb pánové naskládali lidem do hlav, ale když začal Lou hecovat zda už jen jednu nebo dvě poslední skladby, přišlo mi až divné jak to rychle uteklo. Skladeb na závěr bylo víc, včetně přídavků, ale už se opravdu končí. A že to lidi bavilo, je vidět, protože se stále i po skončení hloučkují v sále a patřičně ještě vydýchávají atmosféru.
Co říci závěrem? Byl to MASAKRRRRR!!!!!! Ale v luxusním balení!! Tímto bych chtěl poslat i díky pořadateli za suprový zážitek. Víc takových koncertů si jistě do budoucna přeji nejen já. A aniž bych chtěl nějak bagatelizovat východoasijské trable, tak musím říct, že i v Praze v ABATONU se tavilo jádro. A po čertech tvrdé!! Bylo to super, kdykoliv znovu a rád.
