Spolu s dalšími příznivci dobré muziky jsme se ve čtvrtek 7.3. vypravili do Prahy na koncert skupiny Sabaton. Někteří se tak těšili, že se nepodívali na lístek a stáli před prázdnou halou už předchozí večer :) Narozdíl od středečního večera se dalo na první pohled tušit, že teď jsme tu opravdu ve správný čas na správném místě, protože v prostoru kolem výstaviště se pohybovalo více než malé množství metalově oblečených osob.
Zahajující Wisdom nenechali posluchače čekat ani o minutu déle a opřeli se do kytar přesně v osm. Hala se sice postupně ještě plnila, ale kapela rozhodně nehrála do prázdna. Svých „40 minut slávy“ využili podle mě velmi dobře. Kotel dokázali přimět k pořádnému hrození a power metalové rify byly příjemným rozehřátím. Představili hlavně věci z poslední desky, ale vytasili i s coverem od Iron Maden, konkrétně „Wasted Years„. Ani si člověk neuvědomil, jak rychle jejich čas vypršel.
Příprava podia pro Eluveitie zabrala jen chvilku a už se do uší dral zvuk fléten, píšťal a jiných pisklátek. Narovinu přiznávám, že mám Eluveitie a jim podobné kapely zaškalutkované pod souhrnným pojmem pasáci ovcí, takže z toho je docela jasné, že to není úplně to, co „žeru“. Nicméně jejich živému vystoupení bych s klidem dala palec nahoru – hlavně za energii, která z pódia jen sršela. I bez chybějící zpěvačky/flétnistky Anny Murphy se s tím porvali dobře. Pecky na začátek, obligátní lenivější prostředek a nářez nakonec. Takže z téhle konfrontace s folkmetalem jsem rozhodně odešla jako spokojený poražený. Zvuk violy v podání Meri Tadic mě občas zatahal za uši, ale víc než pocit, že to neladí, mě zaujalo zvláštní držení smyčce. Ne že bych viděla na stage extra detailně, ale zdálo se mi, že ho drží výrazněji směrem od žabky (no nic…). Jak už to při hraní naživo bývá, občas se unisono vyhrávky na píšťaly melodicky scházely jen na 97-99%, ale celkově hlavně Chrigel Glanzmann (zpěvák) předvedl obdivuhodné rychlé střídání zpěvu a hry na nástroj. Za předvedenou show prostě zaslouží pochvalu.
Po desáté hodině se už všichni začali nervózně ošívat, protože „to“ přece už musí co nevidět začít! A taky že jo – intro… Po doznění intra se atmosféra dala krájet…ale ono nic….další intro…a ještě jednou….konečně si za bicí sedl zaskakující Snowy Shaw a Sabaton spustil. Úvodní „Ghost Division“ přivedla kotel do očekávaného varu a všem bylo jasné, že dostanou to, kvůli čemu přišli. Hráli písně z posledního alba Carolus Rex, po kterých následoval návrat do starších věcí. Samozřejmostí bylo obligátní skandování „ještě jedno pivo„, což je už naprostá klasika :) Joakima to ponouklo k nabídnutí piva šťastlivci v první řadě, který ho měl vypít na čas – jestli jsem dobře slyšela, zvládl to jen lehce přes 5 vteřin. Když se po páté skladbě opět opakovalo skandování „Sabaton, Sabaton, Sabaton“, bezděčně se mi vybavila vzpomínka na Masters v roce 2007 – Sabatoni se v odpoledním vedru a slunci pečou na hlavní stage jako relativně neznámá kapela, kterou si ve zrovna panujícím nelidském horku přišlo poslechnout jen pár skalních fanoušků a zvědavců jako my. Od „pekáče buchet“, co má Joakim na sobě se odrážejí prasátka jako od zrcadla, slunce pere, ale nejde odejít :) Říkáme si, „to je super, na ně musíme zase zajít, až budou v Čechách“. A dál už to znáte sami – koncerty, další a další Masters tentokrát mezi headlinery, koncerty… Ale zpátky do Incheba arény – došlo na fórky s přeřváváním se, zda víc chceme „A Lifetime of War“ anglicky nebo švédsky, i když nebudeme rozumět, a nemohly chybět klíčové záležitosti jako „40:1„, „Midway„, „A Lifetime of War“ a přídavkové „The Art of War„, „Primo Victoria“ a na závěr „Metal Crue„. K tomu už není co dodat…prostě to byla metalová paráda!
