Datum: 7.9.2014
místo: ČEZ Aréna Pardubice
Léto ohlásilo konec a koncerty se opět přesouvají do hal a klubů. Ačkoliv ne zcela oddaný fanoušek tvorby severské bohyně, tak za krásnou ženskou se dá jet světa kraj. Proto k věci.
Z počátku poměrně prázdná hala se během prvních v pořadí FREE FALL začínala zvolna plnit a musím uznat, že se mi i částečně ulevilo, protože pár fans u nášlapů by byla asi skutečně ostuda. Kapela samotná není sice příliš hudebně objevná, ale pro rozjezd večera je to příjemná záležitost. Více komentářů by nebylo ode mě fér, protože jsem opravdu hudebně jinde a tak ponechám názor i někomu z vás.
Když se dostavili na pódium chlapci z HOLLOW HAZE, tak jsem chvilku přemýšlel, zda jsem měl už tu možnost setkání a ani do této chvíle se nezadařilo přijít k pravdě. Pro mě osobně ale dobré, docela svižné, poslouchatelné. I když je jasné, že všichni tradičně čekají na hlavní star.
Chvilka napětí, opona padá, kapela vbíhá na pódium a s nimi vchází rozzářená TARJA, která svojí osobností a především hlasem dostává do varu celou halu. Fakt tvorbu nedávám a navíc cestou „zesnul“ kolega znalec, ale pro mě je ona spíše ikonou ženskosti, nežli že bych louskal její desky. Hlas a práce s ním je neoddiskutovatelným znakem, který bychom složitě hledali u jiné divy rockových podií. Chvilka pro sběr pixelů je pro mě trochu slechy umrtvující, ale když Dáma spustila I Walk Alone, tak musím přiznat pralinky na zádech.
Navíc celá kapela působila neskutečně uvolněným dojmem, že si koncert užívají více nežli fans a akce měla perfektní atmosféru. Tarja sama zářila úsměvy, rozdávala polibky a mávání do publika a myslím si že nikomu nemohlo být líto, že s ní tráví čas. Asi není úplně nej popisovat jí jako ženu, opravdu jde o muziku, ale ona je taková, že se tomu dá vyhnout složitě. Navíc opravdu působila tak neskutečně žensky, noblesně, křehce, i když stále žena wamp jakou umí být snad jen ona. Stejně tak jsem měl chvilkama pocit, že se dokázala vnitřně definitivně „odstřihnout“ od kdysi domovské kapely a co se týká projevu jí to velmi uvolnilo a pomohlo. Je složité mít vlastní tvorbu za kterou si stojíte, ale víte, že lidé, kteří přišli, si žádají tu z kapely, ve které jste kdysi působili. To nyní už po x letech pominulo i když je jasné, že pokud začne jakýkoliv hudební motiv z tvorby Nightwish, tak hala zabouří. Jinak tomu nebylo ani když začlo I Wish I Had An Angel, které otvíralo sérii přídavků. Ale už je to ve stádiu, co měla od Nightwish hrát a nehrála a podobně, což si myslím že pro ní osobně a fanoušky jen dobře.
Takže zní závěrečná Ower the Hills and Far Away a je čas se vydat dom. CD si sice nekoupím ani jsem ho nedostal, (tím lépe že mnoho z vás ano), ale jsem rád, že je Tarja už brána jako ta Tarja, ne tak jako ta z té skupiny. A s ní? S ní klidně kdykoliv znovu, protože ona zraje jako víno.
Tradičně, co vy?
