Po zhruba půlhodinovém vystoupení kapely Takahe začal v úterý 15. listopadu v T-Mobile Areně koncert slovenské (nebo možná bychom mohli zcela legitimně říci i československé:-), legendy Team. Ze 4/5 zaplněná hala vytvářela dostatečně úctyhodnou atmosféru, kterou kapela během hraní využila v bohatém prostoru, který poskytla pro zpěv publiku a zároveň se nikdo nemusel vyloženě mačkat…
…snad jen kromě dívek namačkaných na nášlapech, aby viděly Pavola z co největší blízkosti a aby zároveň Pavol nepřehlédl nápis „Team“ který tyto dívky na svých ňadrech hrdě nesly.
Tedy po krátkých úpravách jevištní plochy hala potemněla a jen míhající se stíny hudebníku, kteří usedali ke svým nástrojům, v případě kytaristů je brali do rukou, prozrazovaly, že začátek koncertu je vzdálen již jen několik málo okamžiků. Klávesové intro, místy popové, místy však přecházející do na poslech velmi příjemné, (berte to prosím s rezervou), psychedelie,už nikoho nenechalo na pochybách. Hned v úvodu,myslím nejen mně, upoutala vzájemně se křížící směrová světla, která se prořízla tmou, kdyby jich bylo tak 30x více, možná bych to s přivřením oka přirovnal k světelným show na koncertech Pink Floyd, ale i tak si myslím, že osvětlení měl Team promyšlené dobře, nenásilně doplňovalo hudební stránku jejich výstupu a návštěvníci zde kromě sluchového vjemu nemuseli nechat zahálet ani své zrakové smysly.
Bez jediného slova se šlo rovnou na věc, první skladba Celebrity a následující Nemám čo stratiť při níž už většina lidí měla ruce nad hlavou a alespoň tímto způsobem podporovala Pavola Haberu, který ve světle reflektorů vypadá takřka stejně jako před deseti lety, tato skladba navíc byla doplněna i videem na rozměrném plátně v zadní části pódia. Po ní Team ústy svého frontmana pozdravil příchozí, poděkoval, že dali muzice přednost před osudy Vladka a jeho kamarádů a bez delších průtahů se pokračovalo Prievanom v peňaženke, S tebou bez teba a Severankou, kdy už všichni tleskali do rytmu. Po šesté písni večera Preč, preč si Pavol sundal košili pod níž měl český reprezentační dres a popřál českým fotbalistům hodně úspěchu. (No, těm slovenským už by takovéto přání nebylo noc platné, že ano).
Následovala Život je nuda a Chcem sa ťa nadýchnuť, mezi kterými Pavol Habera provedl drobnou analýzu publika, tak, že postupně zvedali ruce a ozývali se Ti kteří znají Team ještě z jeho počátku až po ty nejnovější příznivce, závěr je jednoznačný, zastoupení zde měla většina generací od roku 1968. Opět světelně velmi zdařile vyšperkovaná skladba Smútok bielych krídel byla zakončena rozsáhlým hudebně instrumentálním představením muzikantů, dle mého jedna z nejlepších částí celého výstupu. Aby si zase ale i publikum zazpívalo, následovaly Krátke lásky a Som v tom . U této písně bych si dovolil, myslím že zcela úspěšně, pochybovat, zda větší část odzpíval Pavol nebo publikum :-)
Koncert pokračoval rozjezdem na bicí, pěkným, ale decentním (my co jsme vyrostli na Painkillerovi jsem zvyklí i na větší exhibice bicích nástrojů….) a jistě již osvědčenou skladbou Je to vo hviezdach , kde se celá kapela prostřídala na sólech a hudebníci předvedli, že opravdu umí. Během Slovníku cudzích snov začal na plátně za muzikanty běžet malý rychlokurz slovenštiny, (že by nějaká alegorie k alegorickému názvu písně?), následná Malá nočná búrka jistě připomenula těm již „zkušenějším“ fanouškům, první klip skupiny Team, ve kterém se Pavol řítí ve Škodě 100 prázdnými ulicemi Bratislavy. Doprovázené opět kvalitní vizuální stránkou zazněly skladby Reklama na ticho a Držím ti miesto, kterými koncert skončil.
Publikum si vymohlo jako přídavek ještě skladby Mám na teba chuť:-) a Kým ťa mám, ale čas a povinnosti jsou neúprosné, takže během poslední písně jsem již T-Mobile Arenu opouštěl. Tentokrát však, kdo se rozhodl nesedět doma a vyrazit za kulturou, rozhodně nelitoval. Team předvedl profesionální vystoupení profesionální kapely, vedle zmíněných písní zazněly i hitovky jako např. Nároční a Ženská menom Panika, Pavol Habera dokázal, že když v slovenské Superstar tvrdě odrážel neslavné pokusy amatérských „zpěváků“, rozhodně byl k tomu člověkem nanejvýš povolaným a ostatní muzikanti ve složení Dušan Antalík – kytara, Ivan Válek – baskytara, Milan Dočekal a Juraj Tatár – klávesy a Ivan Marček nezůstali v jeho stínu. Nevím co dál k tomu říci. Nechceme-li zabřednout do nicneříkajícího pění ód s až přílišným subjektivně citovým zaměřením, bude nejlepší tento článek ukončit konstatováním,že příště vyrazím na Team opět a vřele to doporučuji i těm, kdož si toto vystoupení, ať už z jakéhokoli důvodu nechali ujít. Těm, kdo tam byli nic radit nemusím, oni vědí.
Na závěr ještě dvě malé přílohy v podobě playlistu a slov Dušana Antalíka o pražském vystoupení:
Playlist:
Intro, Celebrity, Nemám čo stratiť, Prievan v peňaženke, S tebou bez teba, Severanka, Preč, preč, Život je nuda, Nároční, Chcem sa ťa nadychnúť, Smútok bielych krídel, Krátke lásky, Som v tom, Je to vo hviezdach, Slovník cudzích snov, Malá nočná búrka, Ženská menom panika, Láska, necestuj tým vlakom, Reklama na ticho, Držím ti miesto.
Dušan: „Stará dobrá Praha. Úžasný večer! Ľudia boli skvelí. Myslím, že to bol náš najlepší pražský koncert doteraz. Ľudia si chválili aj super zvuk a svetlá. Jednoducho vydarený koncert. Je to pre nás veľké povzbudenie.
Ďakujeme Pražákom! Ale naše poďakovanie patrí všetkým našim českým fanúšikom. Ďakujeme.“
