Vlasta Třešňák se svým Bandem pokřtí 19. května v pražské Malostranské besedě své nové album Němý suflér. Jako hosté vystoupí například Vladimír Mišík. Album vzniklo na přelomu ledna a února 2010 a navazuje na předchozí CD Inventura a Skopolamin. Obsahuje čtrnáct nových písní s tradičně nekompromisními texty a osobitým, syrově bigbítovým zvukem Bandu s osvědčenými hosty, Janem Štolbou a Jaroslavem Olinem Nejezchlebou. „V textech už není tolik poetických obezliček, dvojsmyslů a jinotajů. A v muzice je víc elektriky,“ popisuje Vlasta Třešňák rozdíl oproti předchozím deskám.
Váš prohlížeč možná nepodporuje zobrazení této zprávy. Výběr názvu alba a titulní písně popisuje Vlasta Třešňák takto: „Hodili jsme si s kolegy desetníkem, padla tato. Němé nápovědy vídáme častěji a častěji. Titulní píseň je monologem jednoho takového. „Němý kokot“, který k písni stál modelem, je konkrétní persóna. Jméno vám nepovím, najděte si svého…“ Ke vzniku celé desky říká: „Naše poslední CD vyšlo před třemi roky, od té doby jsem napsal nové „deníkové texty“. Někdo píše na internetu své blogy, my jsme vydali nové album.“ Pro všechny skladby je podle Třešňáka společné, že „jsme v nich víc a víc bezradní a nasraní z Němých suflérů, Mr. Šperháků a Krklů. Inu, deník posledních tří roků…“
Vlastimil Třešňák (* 26. 4. 1950) byl významným členem písničkářského sdružení Šafrán. Brzo si vypracoval osobitý písničkářský styl, postavený na rozložených akordech kytary, a úporném, spíše vykřičeném a vyšeptaném než vyzpívaném zpěvu, především však na existenciálním pohledu zdola. Již o jeho prvním albu Zeměměřič Jiří Černý napsal, že jeho hudba je nezařaditelná, osobitá a že po Krylově Bratříčkovi a Mertových Baladách z Prahy znamená třetí výrazný mezník české folkové písně. Ve vztahu k oficiálnímu režimu byl Vlastimil Třešňák nesmlouvavý a přímočarý. Po roce 1977 mu i jako signatáři Charty 77 byla zakázána jakákoliv veřejná činnost. Po výsleších u StB a normalizačních represích odešel do emigrace do Švédska (1982), později se přestěhoval do Německa. Po roce 1995 žije převážně v České republice. Od 70. let též pravidelně spolupracuje s různými hudebníky, především s rómskou muzikantskou rodinou Kormanů. V 70. a 80. letech byla jeho tvorba normotvorná a písně z LP Zeměměřič a Koh-i-noor zůstávají v českém folku nepřehlédnutelnou hodnotou. V roce 2005 dokázal na své úspěchy navázat pozoruhodným a oceňovaným albem Inventura, později Skopolamin (2007) a nyní Němý suflér.
