……a je to TADY!!! 6.10.2006, pro někoho obyč pracovní den, ale ne tak pro naši malou partičku. Hezky dovolená a šupky přes „superdálnici D1“honem do Zlína. Pamatuju to ještě jako Gottwaldov, tak jsme chvilku hledali ….a našli. MASTERS OF ROCK CAFÉ. To co se mělo tento památný večer stát jsme si prostě nemohli nechat ujít. W.A.S.P.!!!
Kdo by si pomyslel,že je někdy taky uvidím asi tak na 5 metrů a usylším ten pekelnej Blackieho hlas.Samozřejmě jsme nebyli sami,houfek se pěkně štosoval,a protože o tomto koncertíku se moc nevědělo,spousta lidí prošvihla nákup lupenů,nám 2 marodi zas nedorazili,tak nakonec se díky tomu dostal dovnitř i jeden bratr z Hungárie..poznáte ho na foto…přes záda tattoo WASP se nedalo přehlédnout a jeho hlasový projev taky ne. Máničky mladé, staré, velmi staré, prostě všichni kdo to bez téhle americké partičky v pátek nemohli vydržet, byli tady.
Po nezbytném nákupu Pilsner občerstvení jsme se taky dopracovali do prostor velice pěkného klubíku a už to roztáčeli POWER 5. Chvíli se zvukař hledal, ale nakonec to rozjeli ve velkém stylu Škoda že se loučil basák,a le určitě se najde dobrá nahrada. Finálová písnička jejich setíku potvrdila mé očekávání témeř „kreysonovských“ výšek u zpěváka a byli jsme všichni velice přijemně naladěni na první /a snad ne poslední/ koncert rockových šílenců z té daleké země za louží, kde je možný skoro všechno,a le jako u nás to tam určitě není.
Zákaz fotografování se někteří čecháčci snažili pilně obcházet,a spoustě se to určitě i podařilo, ale postřehl jsem během koncertu i několik „nedorozumění“ s maníkama z doprovodného týmu WASP. Nezbytné přípravy rekvizit, chvíle nazvučování, sál už pomalu bouřil, ještě chvilku, ještě, ještě…. UŽ. Zhasnuto, polocountry intro, světýlka, aby se muzikanti nepřerazili hned při příchodu na scénu a jedéééém.
Jsou tady a naplno, zvuk že by Boeing záviděl ten rachot, a už se hrnou ty nádherný starý fláky a super Blackieho chraplák. Cestou jsme teda pro jistou poslechli několik albíček, abychom nasáli tu atmosférku dopředu, zkusili jsme i oba díly Neon God, ale tady to bylo jasný. Hodně se pátralo v daleké minulosti, došlo na dost hitů z mé nejoblíbenější desky The Last Command, ale jasně nemohl chybět takový stěžejní jako I WANNA BE SOMEBODY. Hlasy pařících se sice statečně ozývaly, ale Blackiemu se to nějak nepozdávalo, chtěl z nás dostat mnohem víc, a postupně se mu to i podařilo. Jeho akrobacie s naprosto úžasně vymyšleným „kejvacohoupacím“ stojanem byla taky pěknej kousek.
Nějak jsem nepostíhal jeho novou sestavu ,ale pilně mu chlapci sekundovali i ve zpěvu, ten jeho se občas trochu ztratil. V jednom místě si to i stihnul odběhnout vyříkat s pódiovým zvukařem,ale všechno vyšlapovalo jak se na pravý rockový cirkus sluší a patří. Při pomaleším intru ho na chvíli taky zradila druhá kytara, ale šikovně se to zamaskovalo, a stejně by nám nic nevadilo, protože prostě byli tady.
Šílel, řval, v průběhu písniček kdy nic nezpíval tak stejně burcoval kotel, lilo z něj jak na závodech v Pardubicích z vítězného koně….a co by to bylo za koncert WASP, kdyby nebo ANIMAL. No vida, a ani v přídavcích jsem se ho nedočkal. Zato jsem slyšel spoustu jinejch , který jsem ani nečekal. Velice příjemně mě potěšil šikula sólovej kytarák. Při jeho exhibičním sólíčku najednou ožila i kytara a rozsvítilo se mu uprostřed mezi snímačema gotické okno do chrámu, no prostě paráda.
Vždycky když začala nějaká hitovka hned se mi i vybavovaly klípky z mojí umolousané VHS, kdy byli divoši ještě trochu hubenější, samej oheň, krev, pilové kotouče kam se člověk podíval……a dneska …nikde nic, ani trocha krve z lebky se nenašla. Zato poctivejch písniček, který si skoro každý účastník hned notoval bylo celkem dost.
Po hodince se už chtěli loučit, ale lid je jen tak nepustil. První přídavek, pak se ještě chvíli nechali prosit a druhej BLIND IN TEXAS. Blackie se ukláněl,j á si postesknul kdeže jsou ty časy co měl ty dlouhý bezva melíry, nezbytné rozhazování trsátek, odhodily se taky propocené ručníky muzikantů at· se fanoušci doma můžou utřít…..….a konec.
Tak pro dnešek mám splněno pomyslel jsem si, teď už jen těch 280 kiláčků domů a vzpomínat…jak to pěkně začalo s ON YOU KNEES ,pak že některé slečny by mohly být klidně L.O.V.E MACHINE, nebo že ti kluci byli docela dost WILD CHILD, nevěřícně na nás zírali jako na HEADLESS CHILDREN, a pěkně si vychutnali i WIDOWMAKER …a jestli se někdy vrátí…. je to jasný, jedem znova!!!
Možná by chasníci naplnili nějaký zimní stadiónek, jen kdyby se to tak nějak víc rozkřiklo. Při cestě domů jsme taky objevili zajímavý úkaz-když jedete po D1 pokud možno co nejdéle v levém pruhu tak se to dá celkem i vydržet…….za ty prachy žejo……….Heavy zdarec! HOWG.
W.A.S.P. 2 komentáře reakcí