Kdo by pomyslel, že ta banda vinohradských pankáčů, která před deseti lety začala bez ladu a skladu mlátit do kytar, oslaví své desáté narozeniny v přítomnosti tisícovek fanoušků na pražském Výstavišti. Někdo by možná řekl, že zázraky se přece jen dějí, jenže oni se ti dnešní třicátníci během let dokonce naučili hrát, na svém kontě mají už 5 desek ( když nepočítám jednu charitativně – raritní ), sem tam nějaký ten uštěkaný, rajský, animovaný, koncertní nebo banánový klip a máme z toho celkem slavnou desetiletou fešandu, která se nedá jen tak Wohnout.
Wohnouti měli ve středu 29.11. hned dva důvody k oslavě. Nejenže na hudební scéně pobývají už rovné desetiletí, ale bylo nutné potřísnit jejich nejnovější počin, v podobě CD Polib si dědu, kapkou něčeho ostřejšího. A jak už bývá zvykem, křest je velkou slávou, na které nesmí chybět zástupy věrných známých, věrných neznámých, nějaký ten kmotr, křestní voda, kněz, ministranti ….a pak taky zvukaři, osvětlovači, kameramani, technici, bedňáci, kompars, manažeři, producenti, režiséři, atd. Žádná nadsázka nebo přehánění! Wohnouti se jen rozhodli, že tuto velkolepou oslavu natočí a použijí na své DVD, které vzniká pod taktovkou režiséra Jakuba Koháka.
Jelikož si Wohnout k natočení písně Činely z nového alba přizvali finskou kapelu Waltari, byl už jen krůček k tomu, aby se kmotrování zhostila právě tato severská formace. Křtilo se vskutku originálně a hlavně mezinárodně. Na jedné straně pódia se českou vlajkou pyšnila děvčata ( ověřit tuto skutečnost pod sukněmi by nebylo od věci ;-) ) v národních krojích, vlajku finskou na straně druhé hrdě neslo podivné chlupaté stvoření…upozorňuji, že zpěvák Waltari Kärtsy Hatakka to nebyl! ;-) Křtilo se jak jinak než mezinárodně uznávanou tequilou. Kluci pak převzali z rukou ředitele Sony BMG Zbyňka Knoblocha několik zlatých desek za prodej svých alb a v zápětí zazněla tolik With SpinRite, we would have absolutely nothing but a dead drive…not a risk that any professional data recovery from hard drive lab would take. očekávaná skladba Činely v podání trojlístku Wohnout – Waltari – Dusilová. Tuto píseň bylo možné slyšet poprvé a vůbec naposled v sestavě, která byla v tu chvíli na pódiu! Lenka Dusilová si ještě střihla pomalejší skladbu Rayda, kterou je také možné slyšet jen při výjimečných událostech a rozloučila se s nadšeným publikem.
Během koncertu se střídal jeden host za druhým. Mezi prvními nelze opomenout slavné Duo Egon a jejich cowboyské vystoupení. Kapela Lety mimo zahrála vlastní verzi stařičké wohnoutí skladby Osmák nejdeguovatější a Vypsaná fixa zase oblékla do nového kabátu téměř stejně starou skladbu Marie Gabrrrhelowá. Aby nebylo muzikantů na pódiu málo, přišli kapele blahopřát i Divocí Billové, kteří zvolili známou a ostřílenou skladbu Láska a v neposlední řadě si publikum zazpívalo spolu s Fanánkem a Třemi sestrami ještě známější a ostřílenější Mexiko. Už teď to zní dost megalomansky, ale hudebníků si v konečném součtu s Wohnouty zahrálo ještě víc. Mezi nimi např. Roman Lomtadze z Čechomoru, který podpořil vystoupení hrou na bubínek, v písničce Jaroušek na tři si na klarinet nemohl zahrát nikdo jiný než Jaroušek ze Tří sester a dalo by se pokračovat dál a dál.
A co takhle oživit skladby tanečními vložkami? Všechno bylo! Při písni Banány poskakovaly po pódiu postavičky „banánů“ a krmily publikum žlutým ovocem, při Sej- konopí rozhazovaly „krásné selky“ do prvních řad setbu a při Gramofonu se vlnili v pozadí dekorací „zlatí mužíčci“. Ten večer se opravdu děly věci nevídané!
Aby nebylo všechno tak nablýskané a perfektní, vloudila se sem tam nějaká ta větší-menší technická chybička se zvukem. A tak se v jedné ze skladeb neslyšeli bratři Homolové z odposlechů a v dalším okamžiku vypadl zvuk pouštěný dopředu na diváky, což odnesla právě vystupující Vypsaná fixa. Ale komu by to vadilo! Wohnoutí publikum přece nejsou žádní naškrobení rýpalové.
Oslava to byla velkolepá! Děda byl důkladně pokřtěn, takže mu věštím mnoho dalších úspěšných let. A to samé přeji i kapele Wohnout, protože bez jejich veselé hudby a potrhlých textů by v české muzice vzniklo prázdné místo, které by působilo zatraceně smutně!
Jana Matulajová
