datum: 27.6. – 30.6.2013
místo: Areál letiště Roitzschjora – Německo.
Když slyším, že se něco někde slaví, tak neváhám ani minutku. A když jde o dvacetiny, tak to už je skutečný důvod vydat se na oslavu, protože je jasné, že to bude velké. A když jde ještě k tomu o úvodní festival sezóny u sousedů, je opravdu důvod nakouknout za humna.
Jindy třídenní festival nabral ještě jeden speciálkový den navíc a fakt to stálo za to. Už dopředu předesílám, že nehodlám reportovat jednotlivé kapely, jejich sety, doslovně. Zkusím jen běžný průlet dny, protože něco přeci jen odvál čas, něco zaválo počasí a ještě k tomu všemu jsem jel především opravdu za kámošema na pokec a nějaký ten žejdlík.
ČTVRTEK 27.6.2013
Asi by nikoho nezajímaly informace okolo cesty, ubytování se, a podobné komenty, tak pojďme blíže k ději… I když představa návratu ke stanu v nočních hodinách v kempu, který měl rozměry okresního města, ve mě trochu vyvolala obavu, že spím někde jinde a ráno bude zajímavé. Dost precizní, tudíž i dlouhá kontrola u vstupu do areálu vytvořila časový skluz, a tak první kapelu v pořadí dáváme jen poslechem z dáli a diskutujeme, co asi tak ELSTERGLANZ hrajou a chytáme skutečně poslední tóny.
Další v pořadí si dala nástup kapela bývalého basáka z Metalliky Jasona a je nad nebe jasnější, že nešlo zvolit jiný název nežli NEWSTED. Musím ale říct, že jsem byl velmi příjemě překvapen, že je to dost dobrá muzika. Za sebe doporučuji k poslechu a pokud mě čte někdo z pořadatelů měl bych pro ně tip kapely na festival nebo koncert.
Trochu přemýšlím, jak pojmout své vyprávění a navíc dost plavu, zda mů vůbec smysl popisovat kapely jako byla další v pořadí, AGNOSTIC FRONT. Chlapi na to vlítli s už tradičním drivem a nemělo to chybku. Starý dobrý NY-HC boural Sasíky jak kuželky, ale dost možná to bylo i požitým lihem, protože ten tam skutečně tekl proudem. Sice jsem také generálem sací perutě, ale občas mi příjde, že do toho tahám i holomka Míru. A toho oni fakt asi neznaj. Dost jsem se bavil.
Když dorazili na stage HATEBREED, tak jsme i my šli na žejdlík a kalíšek. I když je to nářez a kapela jí valila velmi znalecky, tak stále je to pro mě jen „nablitej hip-hop, jak kdysi poznamenal jeden z mých kéémošů a od té doby to kapele zůstalo. O to víc jsme se chystali na další v pořadí a dá se říct, že nejen na tečku večera ale i bod víkendu.
Ždímu v hlavě závity, co napsat k mojí skoro modle a ikoně z největších. SLAYER. Jen jedno slovo stačí. Pak stačí už jen výčet skladeb a není potřeba víc dodávat. Hned od úvodní World Painted Blood, pak dál už jen průřez, War Ensemble, Chemical Warfare, Seasons in the Abyss, Dead Skin Mask, Rainig Blood. Posladní dva hity v přídavku, ale především ve vzpomínce na Jeffa Hannemana. South of Heaven a Angel of Death. Opravdu není co dodávat a maximálně se hlavou honí myšlenky, že ta mrcha s kosou to přehnala a že bych byl schopen sehnat tisíc náhradníků. Ty ať si klidně vezme hned. Byla to skutečně síla a když vidím, jak na konci zůstal na podiu nápis, tak jdu na panáka. Pak spát čeká nás další dlouhý den. To že občas prší, mě také přivádí k šílenství.
PÁTEK 28.6.2013
Už vstávání do lehce deštiva není příjemné a v okrese, který docela poznamenaly povodně, také asi radost nikdo neměl. Bahnitý terén zdolávám s nedávno zakoupenými gumovkami a že bych chroptěl blahem se říct nedá. Takže to opět odnesla první kapela dne a dorážíme až na druhý v pořadí RED FANG. A jsme s hudebním komentem v propadlišti zapomění. Asi nic zásadního co by mi vytřelo zrak a měl bych důvod si to pamatovat.
KULI YUGA je takový dost kvapík, ale opět nic tak zásadního aby si ve mě získali fandu. Navíc začínám mít vtíravější pocit, že nikdo už s něčím, co by mě objevně-hudebně zbouralo, nepříjde. I když je pravda, že na druhé stagei (velký stan s pódiem), se občas nějaké zajímavosti k poslechu našly. Bohužel pro naplněnost stanu a dost tmy v něm to nedávám ani vizuelně ani s cvakadlem. Ale občas opravdu dobré kapelky, i když asi spíš druholigová německá scéna a tím skutečně nesměřuji ke slovu špatně.
THE DEVIL WEARS PRADA. Byl jsme informován, že se jedná o celkem rozbíhající se kapelu a že je to dobré. Asi ano, ale opět jsem narazil na problém, že to není až tak zázračně inovativní a i když to jistě své fans má (soudě podle reakcí), tak jsem skutečně stará konzerva, kterou jen tak něco nezmačká.
U sousedů asi dost oblíbený styl „HC na všechny způsoby“ přinesla i další grupa TERROR. Jo dobrý, ale jdu si sednou ke kámošům a dáváme pokec. Bolej sice hlasivky, ale je dobré, že pokud sousedi slyší češtinu tak reagujou taky česky. A některá povídání o zážitcích z ČR jsou nepublikovatelná. Dost jsem se bavil.
Už s trochu větším soustředěním jsem dal další na řadě PAIN. Nechci to škatulkovat, ale mě osobně se to líbilo i když spíš ještě víc čekám na následnou.
Smečka okolo Phila Anselma mě zajímala dost, protože jsem zatím neměl tu možnost je vidět živě a poslechově jsem také nebyl přímo v obraze. Nemělo to chybu i když jsem čekal lehce něco jiného. Myšleno hudebně. A opět nesměřuji ke slovu špatně. DOWN sice znamená co znamená, ale i když Phil stále mával palcem dolů jak v Koloseu, tak to spíš víc a víc burcovalo. Perfektní set i show.A i když jsem, přiznám se, čekal trošku větší hudební „divočárnu“, tak opravdu se mi to líbilo. Navíc Phil je hérečka a dost pobavil i grimasami.
PARKWAY DRIVE pak nebyli úplně tím nej šálkem kávy na závěr a navíc že jsou na závěr také trochu kalilo dojem. Na vysvětlenou (ať se vyhnu i popisu) musím dodat, že hřebem večera měli být mnou dost oblíbení Mötorhead, ale zdravotní stav barda Lemmyho to zařídil jinak. Osobně za sebe i asi celý festival, stejně tak za všechny fans přeju, aby ty komplikace vzaly za své a přišlo ještě mnoho tvořivých let. A zase jsem sakra u myšlenek, že pokud někde lítá brousek po kose, tak skutečně vím o dost svíčkách co je lepší sfouknout v náhradě. Muzikanty nech, ty my potřebujeme.
Noční dění ve stanu (stagei) také bylo výživné, ale už jsem toho měl za celý den plné kecky (spíš gumovky) takže valím do regálu. Do 5ti do rána bych to fakt nedal.
SOBOTA 29.6.2013
Mají to u sousedů celkem rozumě vymyšlené, že se nemusí do „akce“ hnedle ráno. Zkrátka když se rejdilo v noci, tak je jasné, že se dopoledne spí a nebo chystá oběd a na šichtu se jde až po relaxu a probuzení. Mimo jiné oni to kempování opravdu dotáhli až k podivné dokonalosti, ale je i zároveň dobré, že jsou velmi tvořiví a člověk se dlouhou cestou do akreálu velmi pobaví. Popisovat jednotlivé ubytovací jednotky je asi zavádějící, ale tahat párty stan i s osázenými truhlíky na okna je opravdu luxus. Stejně tak vynechám popis bezpočtu plastových nafukovacích „hlídaček“ a podobných suvenýrů ze sex-shopů.
A.O.K. hned na úvod je asi taková místní kapelka, ne že špatně, ale složitě se tím prokousává bez výtečné znalosti němčiny. Je to postavené textově na parodiích, parafrázích ale místní se baví, takže pohoda.
HÄMATOM je také pro mě nějak trochu zamotaná směs stylů počínaje elektronikou až po tvrdej HC. Ale zřejmě opět sázka na jistotu a místní to baví.
ADEPT je pro změnu taková ta chlapecká kapela, co pro mě osobně neaspiruje na úspěch roku, ale zřejmě nastavený trend, že co je nazvraceno, to je skvěle, jim otvírá lecjaká vrátka k posluchačům. Nechci být za kritika. Proto tu fakt nejsem, a tak jdeme zahřívat útroby, protože i zvenčí je kosa.
Další v pořadí HELLYEAH mě ale zahřáli i co se poslechu týká. Je to další dobrý tip pro pořadatele, protože ta muzika je velmi výživná. To, že v kapele bubnuje bývalý bubeník Pantery a Damageplan Vinnie Paul, už je jen, co se týká kvality muzikantů, pomyslná třešínka na dortu. Je to zkrátka starej dobrej metloš, co jede v ku.evsky novejch drážkách až z nich lítaj špony.
Předchozí kapela nasadila laťku hodně vysoko a i když jsou následní COAL CHAMBER něco dost odlišného, opět mě to dost baví. Je to zábavné i když trochu koliduji s myšlenkou, jestli mě to nebere hlavně kvůli té roštěnce co hraje na basu. Něco na tom možná bude, ale když jsem viděl jakým způsobem na tu basu hraje, tak bych v jistém životním okamžiku na zádech její prsty tedy mít nechtěl. Ale muzika fajne.
DEEZ NUTS jsou tou štěkavo podivnou směsí, které tak nějak nehovím a je navíc skutečně dost kosa, tak velíme k ústupu z areálu a vypouštíme i další v pořadí Sodom a Sick Of It All. Druzí v pořadí mě mrzí trochu víc, ale capitain zaplašil stesky a jde se zpátky na poslední tečku.
IN FLAMES přivezli ze Švédska svůj tradiční sound a show a bylo to fakt výtečné. Hudebně, vizuelně. Navíc i pobavilo, když si Anders Fridén (zpěv) při odchodu fotografů jednoho zastavil, že se chce podívat na fotky a že chce i nadělat ze stage svoje do lidí, že jsou ty narozeniny. Úsměvné. A tím že byly narozky festivalu, tak došlo i na ohňostroj a mělo to suprovou atmosféru. Přivedlo mě to k dlouhým úvahám, proč sousedé mají a my ne (nejde o ohňostroj). Není to o závisti, spíš o jistém druhu rozmrzení, že pokud si chce člověk opravdu hudebně a vizualně šmáknout, tak skutečně musí za humna. Tím nevyzývám k migraci z vlasti ani se nesnažím kamenovat tuzemské pořadatele, ale prolezl jsem v naší dolině kdeco a fakt je to venku jinak a jiné. Jasně peníze jsou danou veličinou a s tím nehneme, ale přeci jen ta trocha hořkosti zůstává. Bylo by to na dlouhé povídání a polemiky, tak raději zapínám pytel a spát.
NEDĚLE 30.6.2013
Noc byla fakt dost chladná a ráno nevypadalo jako další horký letní den. Ale když už tam člověk jednou je, tak hurá za zabávou a kulturou.
MAMBO KURT and Special Perfomance byla velmi početná parta na pódiu a celej areál se neskutečně bavil. Mambo je zřejmě dost propálenej showman, ale v mém případě to opět naráží na drobné zádrhele s němčinou i když je to zábavné i tak. Chvilku jsem si přišel jak na koncertě Maxim Turbulenc s Jardou Uhlířem a Dádou a všichni jsou po nějakém velmi výživném tripu. Nic proti zmíněným a k intoxikaci také nenabádám. Přesto bylo velmi úsměvné vidět v areálu všechny druhy podivných existencí jak se vlní v podivných tónech alá Lambáda až po alá Rammstein.
Je skutečně škoda, že nevydržela na pódiu nasazená laťka co se zábavnosti týká. Následná BETWEEN THE BURIED AND ME je opět takovým tím pokusem o inovativnost, ale pro mě osobně zůstává bohužel jen u pokusu. Nic proti kapele, ale jdu shánět snídani.
BETONTOD jsou asi u sousedů dost oblíbenou kapelou, protože jejich songy sjíždí celej areál a dokonce v momentě, kdy řachla technika a grupa mohla hrát unpluggged (první kiks techniky), tak fakt to fans dali bez muziky a mělo to super grády. Zábavné, dobré.
THE BROWNING jsou takovým tím mixem grindu-coru-deathu.Spíš už by to chtělo odlehčení, je toho nějak hodně a už se z toho stává jedoucí vlak.
Ani následná kapela mi trn z paty nevytrhla a měl jsem i dojem, že název velmi přesáhl hudební obsah. DEVIL SOLD HIS SOUL. No, nevím sice komu, ale klidně prodám i svojí, abych už kapelu nemusel nikdy slyšet. Nevím zda je to mojí únavou, ale fakt mě to nebralo vůbec a poslech byl jako očistec.
O to víc mě pak bavila následná smečka KNORKATOR. Nevím přesně kam to zařadit hudebně, je to mix všeho a všech, ale jako show to je zábavné. To, že zpěvák hraje během skladby s klávesistou badminton už je jen jakousi nenápadnou tečkou. A celej areál zase zpívá, vlní se, fakt je to perfekní. A zase tradiční blbnutí s fotografy. Prej,,“ je 20 let festivalu, my chceme tady nahoře všechny fotografy, at nám nadělaj fotky s tím davem co tady je. Dáme si je na obal další desky“. A tak všichni pixelhunters šplhaj na bezmála třímetrovou stage. Vtipný. Včetně pak jejich úprku zpátky zázemím. Píšu jejich protože mě se to netýkalo a o to víc mi to samozřejmě přišlo vtipný.
Nedávno jsem psal o jistému druhu „únavy“ z následné kapely KORPIKLAANI, a tak jsem to dal opravdu jen napůl oka a se zataženými slechy do zvednutého límce, protože navíc zavanul vítr ze severního směru. Kosa.Blééé.
CALIBAN jsem do neděle neznal, ale zřejmě další z velmi oblíbených tamzemských kapel. Nabušenej prostor před pódiem a je vidět, že to fans dost žerou. Mě jejich death s něčím stříklej moc nedostává, ale výběr programu se nedělal kvůli mě, takže pohoda. Navíc to čmoudí a fajruje a tak je se na co dívat.
Závěrečnou tečku dne na hlavní stagi dali KORN a mám dojem, že není potřeba něco vysvětlovat, představovat, popisovat. Nejsem fanda jejich soundu, ale musím dodat, že mě to bavilo. Vizuelně, hudebně, celkově. CD si nekoupím, ani to nebudu někde vyhledávat, ale jako koncert velmi dobré. A když jsem říkal, že jako tečka na hlavní stagi tak festival končil až později, kdy to ještě ve stanu dali Paradise Lost,Negura Bunget a Amorphis. Nezbylo už sil a navíc povinnost hlásit se ráno u soustruhu velela nasedat a směr ČR. Třeba příště.
Co říct závěrem? Asi by toho bylo hodně, co bych měl na srdci, ale je to na dlouho. Rozhodně nepadnu na krovky, že je něco v zahraničí, (bylo těch zkušeností vícero) ale přeci jen je to jiné. Jsou to třeba jen detaily, které by nebyl problém zařadit i tady. Nerad bych nyní sahal do svědomí komukoliv, ale detail typu, žádné klacky a vlajky by třeba na MOR nezaškodil. Nějak mi uniká pointa důvodu, proč tahat na koncert vlajku. Na rovině. Jedna trubka s fanglí a za ním xxx lidí nevidí. Detail s tím, že spojovací šrouby na nášlapech jsou omotány izolepou. Nikde neskáču ani nelezu,ale z Plzně mám jizvu na noze ještě nyní. Zcela nekompromisní Security, ale „plaváčky“ vezmou přes nášlapy do náručí jak bájný rytíř zachráněnou vílu – kohokoliv. A to až k nášlapům dotáhli na rukou i experta v kontajneru,což ale není návod k následování. Přesto žádné mlácení, žádné násilné vracení, žádné vnímání koncertních „pacientů“ jako otravného hmyzu. Jsou to detaily a nechci nikomu nic ani vytýkat ani mentorovat. Je to spíš jen tak mezi řečí a doufám, že to nikdo nevezme z té špatné strany.
Jo a celkově z víkendu?? Slayer, pak další smečky, ale ty už ,když byla zima a pršelo a foukal vítr. Přesto dvěma slovy very good.
XX. With Full Force 2013 3 komentáře reakcí